Děvčata

Byly jsme nazývány různě: hříčka přírody, zrůda, monstrum, ďáblové, čarodějnice, mentálové, ale také zjevení či zázrak. Většina lidí nás považuje za raritu. V městečku Leaford, kde bydlíme a pracujeme, jsme prostě „děvčata“. Rose a Ruby Darlenovy jsou si bližší než většina dvojčat. Svých devětadvacet let života totiž strávily srostlé k sobě hlavami. A vzhledem k tomu, že mají společnou síť nepostradatelných cév, není naděje, že by mohly být někdy od sebe odděleny. Sestry přišly na svět v malém kanadském městečku nedaleko Toronta právě v okamžiku, kdy na obec udeřilo tornádo, a jejich svobodná matka je opustila. Dvojčata se rozhodla adoptovat teta Lovey, zdravotní sestra, která odmítá pohlížet na své svěřenkyně jako na znetvořené či postižené děti. Společně se svým manželem, slovenským přistěhovalcem, řezníkem Stashem (Stanislavem) se kvůli dívkám přestěhuje na farmu, kde dvojčata – „nikoli schována, ale nepozorována“ – mohou žít pokud možno normálním životem. Na siamská dvojčata jsou Rose a Ruby pozoruhodně odlišné, jak navenek, tak i uvnitř. Ruby má krásný obličej, zatímco Rosiiny rysy jsou, dle jejích vlastních slov, „zdeformované a vpravdě groteskní“. A zatímco Rose má normální postavu, Ruby má dolní část těla zakrslou – svými tenkými stehny spočívá na Rubyiných bocích a musí být nošena jako malé dítě či panenka. Neméně se od sebe liší i vkusem. Vášnivá čtenářka s literárním nadáním Rose také miluje sport, Ruby si naopak raději pustí televizi, než by otevřela knihu, a je ochotna dívat se na cokoli kromě sportovních klání. Sestry chtějí zřídkakdy jít spát ve stejnou dobu, a jestliže Rose zbožňuje kořeněné jídlo, Ruby až znepokojujícím způsobem hltá vajíčka. V předvečer třicátých narozenin se Rose rozhodne začít psát autobiografii. Ale protože životy dívek jsou tak úzce spjaty, Ruby trvá na tom, že občas musí přispět též svou kapitolou. A tak Rose vyťukává svůj příběh na laptopu a technofobická Ruby současně píše vlastní vyprávění rukou do bloku. Předem si ovšem stanovují jedno pravidlo – jedna druhé nesmí do tvorby nahlížet. Tímto způsobem vzniká příběh nejstarších přeživších dvojčat spojených hlavami na světě, v němž je řada událostí nahlížena ze dvou zcela odlišných úhlů. Navzdory svému postižení ale sestry vyjadřují citové prožitky, se kterými se každý může ztotožnit: od ztráty milovaného člověka přes tvrdé lekce kompromisů až po první náznaky sexuální touhy a transcendentní moc lásky. „Je ohromně vzrušující, když spisovatel nasadí vysokou laťku a pak ji sebevědomně přeskočí. Právě to učinila Lori Lansensová svým skvělým druhým románem Děvčata (The Girls).“ – Toronto Star „Díky velmi podrobnému vyprávění Lansensové je často snadné zapomenout, že román nevychází ze skutečnosti. Ukazuje nám mimo jiné, jaké by to bylo nikdy nespat, nekoupat se, neprocházet se ani nesetkávat se s přáteli sám.“ – National Post