Proč hořely Konětopy?

Události spojené s vypálením obce Konětopy na samém sklonku druhé světové války jsou pětasedmdesát let za námi a mezi lidmi zůstává jen ústně předávaný příběh z druhé světové války. Ti, kteří by nám řekli pravdu, si ji s sebou odnesli na věčnost, a my můžeme jen litovat, že jsme s otázkami tak otáleli. Na pravdu, kterou ale chceme znát, se mnohdy brzy po válce muselo zapomenout, aby nebyla nebezpečná pro ty, kteří se jí báli z politických důvodů. Partyzáni mnohdy nebyli partyzány, odbojář odbojářem, barikádník, chlubící se v roce 1948 svou činností, nikdy nevzal zbraň do ruky. Naopak ten, který na barikádě bojoval, byl umlčen a z dějin vymazán, jelikož na toho odbojáře, který se jím stal pět minut po válce, cosi věděl. Ten byl ale předvídavý, vstoupil do KSČ, a můžeme si domyslet, jak to všechno skončilo. Dnes snad už nemáme důvod se bát, že bude pravda vyřčena. Ale bude ona sama skutečnou pravdou? Nebude jen dalším příběhem sestaveným z nalezených dokumentů, výsledkem roční práce, cest po archivech, muzeích, po obecních a městských úřadech, se směsicí vzpomínek posledních žijících svědků války? Chceme to, co se dělo v květnu roku 1945 v okolí Konětop i ve vsi samé, vůbec znát?