Bonjour, živote. Cesta, která mě naučila

Marine byla v jejích třiadvaceti letech diagnostikována roztroušená skleróza. Naléhavost situace, v níž se musela rychle rozhodnout, zda se léčit nebo ne, a nedostatek informací ji přivedly k úvaze: „ To ty jsi onemocněla, proto je třeba, abys hledala řešení v sobě samé.“ Rozhodla se nemoc brát jako zvláštní dar od života. Svou R)oztroušenou) S(klerózu) pojmenovala Rosy a pustila se do „zahradničení“ a péče o svou květinu s cílem otupit její trny a přimět ji sdílet s ní zvolenou životní cestu. Jaká byla nakonec její léčba? Projekt, o kterém už dávno snila: cestování. Vybrala k tomu tři země: „Nový Zéland se stane místem, kde se pokusím znovu objevit své tělo, hlouběji ho procítit, abych ho mohla líp chránit. V Barmě se pokusím ovládnout svou mysl pomocí meditace. Naostřím tak svou nejlepší zbraň proti RS. Mongolsko se stane zkušebním kamenem mé duše, kterou jsem až dosud zanedbávala, třebaže je nositelem paměti. Jaký si dám cíl? Nalézt rovnováhu, kterou se moje RS snaží rozbít.“ Marine se obrací ke každému z nás. Naučme se spolu s ní věřit v sebe a ve své sny.